Dostane Nikolka šanci?
13.03.2013 18:58
Dostane Nikolka šanci?
Aktualizováno asi před týdnem
Lidé sbírají víčka z PET lahví pro nemocnou Nikolku.
Rybí / Nikolka Bradáčová z Rybí má za sebou v 17 měsících tolik operací, co většina z nás nepodstoupí za celý život. Téměř půlku svého kratičkého života zatím strávila v nemocničních zařízeních. A co všechno ji čeká dál, těžko odhadovat.
Nikolka se narodila jako třetí dítě Michaele Bartlové a Tomášovi Bradáčovi. Celé těhotenství probíhalo normálně, a tak nebyl důvod k obavám. Problém přišel těsně před porodem. „Ve 32 týdnu jsem přestala cítit pohyby, jeli jsme hned na pohotovost. Nikolka se narodila císařským řezem a měla srdeční zástavu. Při oživování jí pak praskly cévky v hlavičce a ucpaly mokovod,“ vysvětluje Nikolčina maminka.
Následkem toho vznikl hydrocefalus, což znamená, že v hlavě se začal hromadit mozkomíšní mok. Kvůli jeho regulaci má teď Nikolka voperovaný do těla „šantík“ tedy hadičku, která nadbytečný mok z hlavy odvádí pryč. Přesto ale nezůstala bez zjevných následků. Hydrocefalus způsobil, že má hlavičku velkou jako tříleté dítě. „Rostla jí půl centimetru za týden. Pokud bude šantík fungovat tak jak má, už by se tak zvětšovat neměla,“ přibližuje Tomáš Bradáč. Jenže to se neděje. „Zdravé dítě je nevrlé a uplakané, protože mu třeba rostou zuby, ale u nás každá taková změna může signalizovat problém. Může znamenat, že šantík přestal fungovat a že se tedy mozkomíšní mok znovu hromadí,“ vysvětluje Nikolčin otec.
Co bude dál?
Další potíže se odvíjejí od zástavy srdce při narození. Jak dlouho byl mozek bez kyslíku, není jasné. „Je považována za dítě s dětskou mozkovou obrnou. Psychicky je šikovná, akorát fyzicky má problém. Nepracují jí správně střeva, má vadu očí, kterou ještě lékaři pro její věk nebyli schopni určit. Na levé straně těla má nižší svalové napětí,“ přibližuje Michaela Bartlová. A tak zatímco děti v tomto věku už začínají chodit, Nikolka se ani sama neposadí.
„Co bude, až vyroste, netušíme. Lékařka nám nyní doporučuje rehabilitační centrum, které by se zaměřilo na pohybové ústrojí,“ říká Bartlová.
Nikolka momentálně potřebuje také speciální kočárek, který se bude uzpůsobovat její výšce. Na ten jí přispěla obec Rybí. Mimo to ji začali pomáhat také tamní obyvatelé. Sbírají víčka z PET lahví, za jejichž výkup mohou rodiče získat alespoň nějaké peníze potřebné na její léčbu. „Lidé nosí víčka na obecní úřad, ale mají pocit, že jich nenasbírají moc. Proto se ptají, jak mohou přispět jinak,“ přibližuje starostka Rybí Marie Janečková.
Doufají, nic jiného nezbývá
Třeba měsíční pobyt ve specializovaném rehabilitačním centru na Slovensku vyjde na téměř 100 tisíc korun. Díky němu, ale mají šanci včas zjistit, co přesně Nikolka v rozvíjení pohybu potřebuje. „U Vojtovy metody se mozek učí povelům. Teď záleží, jestli je schopna se tomu naučit nebo ne,“ dodává maminka. Může to být šance, že dítě třeba začne chodit. „V nemocnici člověk pozná různé případy „hydrocefalových“ dětí. Když mozeček není poškozen v takové míře, začínají chodit nejdříve ve třech letech. Nejhorší je, že člověk tu naději v sobě nemá. Doufá, ale nemá to potvrzené. To je nejhorší,“ přiznává Michaela Bartlová.
Ačkoliv nikdy o nic nikoho neprosila, teď se ocitla v situaci, kdy se musí obrátit s žádostí o pomoc na druhé. Sami totiž náročnou léčbu, rehabilitace a pomůcky nezaplatí. „Lidé se nás třeba ptají, jak nám mohou pomoct, proto jsme zvažovali, že založíme účet. Ale nemáme žádné zkušenosti s nadacemi, ničím takovým. Navíc bychom v takovém případě chtěli, aby když už někdo přispěje, hned viděl, co konkrétně se za to koupilo,“ dodává Bartlová.
Cíl rodičů je zřejmý. Udělat vše nejlepší pro své dítě, dokud je šance na zlepšení. „Abych jednou, až s ní tady budu na stará kolena sedět, abych jí mohla říct, udělali jsme pro tebe vše, co jsme mohli.“
IVA JALŮVKOVÁ
Rybí / Nikolka Bradáčová z Rybí má za sebou v 17 měsících tolik operací, co většina z nás nepodstoupí za celý život. Téměř půlku svého kratičkého života zatím strávila v nemocničních zařízeních. A co všechno ji čeká dál, těžko odhadovat.
Nikolka se narodila jako třetí dítě Michaele Bartlové a Tomášovi Bradáčovi. Celé těhotenství probíhalo normálně, a tak nebyl důvod k obavám. Problém přišel těsně před porodem. „Ve 32 týdnu jsem přestala cítit pohyby, jeli jsme hned na pohotovost. Nikolka se narodila císařským řezem a měla srdeční zástavu. Při oživování jí pak praskly cévky v hlavičce a ucpaly mokovod,“ vysvětluje Nikolčina maminka.
Následkem toho vznikl hydrocefalus, což znamená, že v hlavě se začal hromadit mozkomíšní mok. Kvůli jeho regulaci má teď Nikolka voperovaný do těla „šantík“ tedy hadičku, která nadbytečný mok z hlavy odvádí pryč. Přesto ale nezůstala bez zjevných následků. Hydrocefalus způsobil, že má hlavičku velkou jako tříleté dítě. „Rostla jí půl centimetru za týden. Pokud bude šantík fungovat tak jak má, už by se tak zvětšovat neměla,“ přibližuje Tomáš Bradáč. Jenže to se neděje. „Zdravé dítě je nevrlé a uplakané, protože mu třeba rostou zuby, ale u nás každá taková změna může signalizovat problém. Může znamenat, že šantík přestal fungovat a že se tedy mozkomíšní mok znovu hromadí,“ vysvětluje Nikolčin otec.
Co bude dál?
Další potíže se odvíjejí od zástavy srdce při narození. Jak dlouho byl mozek bez kyslíku, není jasné. „Je považována za dítě s dětskou mozkovou obrnou. Psychicky je šikovná, akorát fyzicky má problém. Nepracují jí správně střeva, má vadu očí, kterou ještě lékaři pro její věk nebyli schopni určit. Na levé straně těla má nižší svalové napětí,“ přibližuje Michaela Bartlová. A tak zatímco děti v tomto věku už začínají chodit, Nikolka se ani sama neposadí.
„Co bude, až vyroste, netušíme. Lékařka nám nyní doporučuje rehabilitační centrum, které by se zaměřilo na pohybové ústrojí,“ říká Bartlová.
Nikolka momentálně potřebuje také speciální kočárek, který se bude uzpůsobovat její výšce. Na ten jí přispěla obec Rybí. Mimo to ji začali pomáhat také tamní obyvatelé. Sbírají víčka z PET lahví, za jejichž výkup mohou rodiče získat alespoň nějaké peníze potřebné na její léčbu. „Lidé nosí víčka na obecní úřad, ale mají pocit, že jich nenasbírají moc. Proto se ptají, jak mohou přispět jinak,“ přibližuje starostka Rybí Marie Janečková.
Doufají, nic jiného nezbývá
Třeba měsíční pobyt ve specializovaném rehabilitačním centru na Slovensku vyjde na téměř 100 tisíc korun. Díky němu, ale mají šanci včas zjistit, co přesně Nikolka v rozvíjení pohybu potřebuje. „U Vojtovy metody se mozek učí povelům. Teď záleží, jestli je schopna se tomu naučit nebo ne,“ dodává maminka. Může to být šance, že dítě třeba začne chodit. „V nemocnici člověk pozná různé případy „hydrocefalových“ dětí. Když mozeček není poškozen v takové míře, začínají chodit nejdříve ve třech letech. Nejhorší je, že člověk tu naději v sobě nemá. Doufá, ale nemá to potvrzené. To je nejhorší,“ přiznává Michaela Bartlová.
Ačkoliv nikdy o nic nikoho neprosila, teď se ocitla v situaci, kdy se musí obrátit s žádostí o pomoc na druhé. Sami totiž náročnou léčbu, rehabilitace a pomůcky nezaplatí. „Lidé se nás třeba ptají, jak nám mohou pomoct, proto jsme zvažovali, že založíme účet. Ale nemáme žádné zkušenosti s nadacemi, ničím takovým. Navíc bychom v takovém případě chtěli, aby když už někdo přispěje, hned viděl, co konkrétně se za to koupilo,“ dodává Bartlová.
Cíl rodičů je zřejmý. Udělat vše nejlepší pro své dítě, dokud je šance na zlepšení. „Abych jednou, až s ní tady budu na stará kolena sedět, abych jí mohla říct, udělali jsme pro tebe vše, co jsme mohli.“
IVA JALŮVKOVÁ
—————